5. DL – Tondův kufr

V neděli proběhl letošní pátý závod Dětské ligy, první podzimní, který se tradičně nazývá Tondův kufr. Počasí nám přálo – byl teplý den bez deště, pouze vítr občas zlobil. V několika momentech byl tak silný, že se mapy musely zatěžovat kameny a další předměty občas odlétly. V předpovědi počasí slibovali odpolední déšť. Podobně jako na Kufrování v Chotovinách přišel až dlouho poté, co byly všechny kontroly z lesa venku.

V lese závodníky čekal těžký terén v údolí řeky Lužnice s hlubokými roklemi a množstvím terénních detailů a skal. Mapa pro závod byla částečně rozšířena a její starší část aktualizována. Tratě byly v takto členitém prostoru o něco obtížnější, většina účastníků si však s nástrahami trati poradila. Skály sice prověřily techniku všech běžců, ale právě kvůli takto krásným terénům orientační běh děláme.

Na všechny čekalo velké převýšení, a to i na trati pro ty nejmladší – hluboké postranní údolí řeky Lužnice nedávalo jinou alternativu. U nejmladších kategorií šlo o jeden velký stoupák. U dvou nejnáročnějších tratí bylo vrstevnic o něco více, ale dobrou volbou postupů se dalo část převýšení ušetřit. Někteří našlapaní závodníci však obíhání kopců vůbec neřeší.

Oficiální výsledky naleznete níže. Tentokrát byly opět vidět velké časové rozestupy způsobené náročností terénu. Několik fotek si můžete prohlédnout na webu Rajče.cz.

Další Dětská liga proběhne již 4. října u Benešova v krásném terénu, tak se nezapomeňte přihlásit!

Kdo byl Tonda?

Tonda byl člověk, který přivedl orientační běh do Tábora. Stalo se tak v roce 1986 po jeho příchodu z Pardubic, kde závodil za místní Lokomotivu. Jeho přičiněním pak vznikl vůbec první táborský oddíl orientačního běhu.

Pod vedením Tondy se oddíl rychle rozrostl. Na přelomu 80. a 90. let oddíl jezdil na některé krajské závody autobusem. Koncem 80. let tak vznikly první mapy v okolá Tábora – Vlčinka, Pintovka, Soukeník a Kozí hrádek. Na konci tohoto úspěšného období pak oddíl pořádal na mapě Pintovka republikový žebříček B.

Tenkrát však šlo všechno mnohem složitěji: mapy se dělaly ručně a podklady se kreslily na pauzáky na dřevěné desce. Tratě se zakreslovaly ručně. Kontroly v lese byly těžké, železné, časy závodníků se měřily na stopkách a průchody se razily kleštičkami do papírových průkazek. To vše se pak v cíli muselo ručně vyhodnotit a spočítat. I přes tyto náročné podmínky oddíl pod Tondovým vedením skvěle prosperoval.

Devadesátá léta byla pro orientační běh i sport jako celek nesmírně těžkým obdobím. Díky lidem, jako byl Tonda, však přežil. Vše stálo na jejich neutuchající a bezplatné dobrovolnické práci. Doba byla tak složitá, že se některé oblastní závody pořádaly doslova ve dvou lidech. Bez moderní techniky, což si dnes už ani neumíme představit, se tehdy stavěly tratě všech kategorií, tak jak je známe dnes, včetně fáborkové trati pro nejmenší. Tehdy se však běhala pouze klasika.

Tonda stál u zrodu táborského orienťáku a věnoval mu obrovský kus svého života. Zemřel v padesáti letech na srdeční selhání, symbolicky tam, kde to měl nejraději – přímo při závodě v orientačním běhu.

Výsledky