Po soustředění v roce 2024, kdy jsme využili téměř domácí terény v České Kanadě, jsme  se letos rozhodli z hlediska orientačního běhu pro exotičtější destinaci – Maďarsko, kde se od 20. do 24. 8. konal pětidenní závod Hungaria Cup.

V úterý 19. 8. se tak vydalo na cestu do Maďarska 17 „týpek a týpků“ (jak říká náš oddílový dorost) z Tábora. Blížíce se k místu soustředění a závodů jsme z oken aut sledovali nekonečné maďarské roviny zdánlivě nenabízející orientačnímu běžci nic zajímavého.

Večerní ubytování v rekreační části vesnice Kunféhértó na samém jihu Maďarska (téměř u  srbských hranic) neproběhlo zrovna hladce, a tak nezůstal čas na běžecký trénink a  seznámení se s terény. Alespoň jsme si užili večerní koupání v místním jezeře. Večer pak  proběhla krátká teoretická příprava, kdy jsme využili mapy z nedalekého terénu, kde  se konalo MS juniorů v roce 2018, prošli dostupné fotky z místa závodu a společně přemýšleli, jakou stanovit taktiku a jak řešit možné postupy.

První dvě etapy závodu byly umístěny asi 4 km od našeho dočasného bydliště u farmy Pici-Paci Porta. Ve středu se za velkého vedra běžela zkrácená klasika a ve čtvrtek na částečně stejné mapě krátká trať. Zejména na klasice pořadatelé využili území s otevřenými a  volnými plochami maďarské stepi (na mapě značeno tmavě žlutou), které v jihozápadní části přecházely do menších borovicových lesů a opět do otevřené krajiny s písečnými dunami a menšími kopci částečně zarostlými křovinatým porostem.

Zejména v této západní části byla orientace poměrně obtížná a bylo třeba detailního čtení mapy a jednotlivých tvarů terénu. Realizovaly se i dlouhé postupy čistě na azimuty. Obdobný terén byl i druhý den na krátké trati, kdy bylo navíc využito více zarostlého území ve východní části závodního prostoru, a bylo tak nutné dobré čtení mapy.

V pátek se běžel sprint ve střediskovém městě Kiskunhalas. Pěkné upravené město s  promenádami, parky, obytnou zástavbou a areály různých institucí nabídlo zajímavý, ale ne extra náročný terén. Sprint se běžel ve velmi vysokém tempu, což vyhovovalo zejména místním borcům a borkám, a bylo těžké se probojovat na přední příčky. Zajímavá byla hustota kontrol v některých částech mapy, kde s ohledem na relativně malý prostor byly některé kontroly opravdu blízko u sebe.

Po sprintu se naše výprava zajela podívat na areál se zajímavými bludišti, kde jsme v rámci tréninku nachodili další kilometry. Část výpravy zvládla navštívit ještě Maďarské národní muzeum se skanzenem a jedním z největších obrazů v Evropě.

V sobotu a neděli (4. a 5. etapa) se běžela opět kombinace zkrácené klasiky a krátké tratě ve druhém závodním prostoru na nové mapě, taktéž nedaleko našeho ubytování. Terén střídal dobře průběžné borovicové lesy s hustníky a mírně zvlněnou krajinou s otevřenými plochami s písečnými kopečky a dunami lokálně porostlými stromy a keři. Terén byl  náročný písečnou podložkou, ale i přesto se běhaly opravdu rychlé časy a převážně přímé postupy na azimuty (například Nelča v neděli na krátké měla průměr zhruba 6,5  min/km, což je opravdu rychlý závod).

Celkově lze říci, že byly závody velmi pěkně zorganizovány s bohatým doprovodným programem.

Soustředění však nebylo jen o závodech. Odpoledne po závodech byl připravený další program – rozbory postupů po jednotlivých etapách, příprava na další den, dílčí OB  soutěže, regenerace a koupání v místním jezeře.

Celkově přineslo soustředění to, co jsme od něj očekávali – utužení kolektivu oddílu, získání zkušeností z pro nás specifických terénů a zejména příjemně společně strávený čas v partě kamarádů. Zejména v mladších kategoriích jsme dosáhli i pěkných výsledků, které jsou ke shlédnutí na stránkách závodu: https://hungariakupa.tajfutas.hu/en/2025-results.

Celkově je nutné žáky a dorostence vyzdvihnout za jejich výbornou reprezentaci oddílu na  mezinárodním poli.

Míra